Opět jsme se po roce odhodlali vyrazit na společný prodloužený víkend s našimi Cukříky. V letošním roce jsme se vydali na Vysočinu k rybníku Sykovec do Táborové základny Tři Studně. Tématem letošního pobytu byly „Lovci perel“, perly a perličky nás provázeli po celé 4 báječné dny.
V pátek jsme společně vyrazili auty z našich domovů, sešli jsme se ve Sloupnici u jedné z našich členek, nabrali je a vyrazili jsme na cestu. Čekaly nás 4 zajímavé dny, plné soutěží, her, výletů kratších i delších, povídání si o cukrovce, ale také o našich běžných životech.
Táborová základna nás přivítala voňavým obědem, ubytovali jsme se do jednotlivých pokojů a začali s naplánovaným programem. První na programu byla krátká procházka po okolí. Vydali jsme se k nedalekému hotelu, kde jsme obdivovali sochu orla a potom jsme se vydali obejít rybník. Cestou jsme se zabavili hrou „Ano a ne“, kdy se nemohla tato slova používat. Mnozí z nás přišli o první z perliček. Po příchodu zpět na nás čekala první prezentace jedné z inzulínových pumpiček a příjemná debata. Hned první den si děti vyzkoušely herní konzoli a tančily o 106, někteří z rodičů jim to začali hned závidět a postupně se zapojovali v průběhu celého pobytu snad všichni. Nafoukali jsme také balónky heliem a pomocí nich jsme si měnili hlasy. Byla u toho veliká legrace.
Druhý den začal vyhlášením soutěže o „normální“ glykémie za něž byli malí diabetici odměňováni perličkami opět v průběhu celého pobytu. Pár jich postupně nasbírali všichni. Vyrazili jsme do Vysočina arény, do hotelu Ski, kde na nás čekala celá hodinka plavání v místním bazénu. Byl jednoznačně úžasný, každý si našel svou zábavu, vyzkoušeli jsme vířivku, saunu, parní komoru, protiproud, chrliče a ostatní vodní atrakce, které bazén nabízel. Báječně unaveni jsme ještě chvilku fandili soutěžícím v biatlonovém areálu, kde právě probíhalo klání mistrovství ČR v letním biatlonu. Byl to také úžasný zážitek. Po návratu a obědě jsme se vydali do lesa na dřevo na opékání buřtíků k večeři. Poté jsme si opět zasoutěžili. Běhali jsme v družstvech po táboře a hledali barevné lístečky s nejvyššími možnými čísly, „uf“ byla to fuška. Na programu byla další prezentace inzulínové pumpičky a senzorů. Poté už na nás čekalo opékání buřtíků k večeři, večeře samotná a potom, potom přišla noční hra. Děti se rozdělily do dvou skupinek, v první šly ty větší bez doprovodu, šly lesem po „světelných“ značkách. Po nich se vydaly na cestu i ti menší, ti šly s doprovodem dospělých. Všechny děti byly moc statečné a nadšené. Za odměnu dostaly dia lízátka a šlo se do postýlek.
Třetí den byl a programu pěší výlet do Nového Města na Moravě. Před začátkem výletu jsme ještě vypustili balónky s pozdravy a vzkazy do okolí. Připravili jsme si svačiny a pití na cestu a vyrazili. Po cestě nás opět čekalo několik soutěží o perličky. První z nich byl „zákaz slov začínajících P“. Člověk si ani nedovede představit, co slov začínajících tímto písmenem používáme. Opět se strhla lavina –oužívání zakázaných slov a vyplácení –erliček za ně. Byla to hrozná legrace, smáli jsme se opravdu všichni. Došli jsme opět k Vysočina aréně, kde jsme museli přeběhnout přes trať závodníkům, ale nikoho jsme neomezili při běhu, tak snad náš prohřešek zůstal bez následků. V Novém Městě jsme měli zamluven výborný oběd – Kačenu se zelím a knedlíky, bylo to výborné. Poté jsme se vydali k návštěvě místního Hornického muzea. A vydali jsme se na cestu zpět. Ta byla opět doprovázena soutěží, děti sbírali barevné lístečky, které jsme schovávali po cestě tam podél cesty. Vypadalo to, jako by měly další motorek, který je poháněl, jak běžely a hledaly lístečky. Po návratu a večeři pro nás měla dia sestřička Radka připraven A-Z Kvíz o diabetu. Osvěžili jsme si všichni spousty informací o cukrovce, všedních, ale také takové, které v běžném každodenním životě nepoužíváme, je však dobré je znát a vědět o nich. Poslední večer našeho pobytu strašně rychle utekl.
Čtvrtý a poslední den jsme opět zahájili výbornou snídaní a drobnou soutěží. Pomalinku jsme si začínali balit a bylo vidět, že se nám nikomu ani domů nechce. Využili jsme ještě sluníčka a chvilku si šli sednout ven, tam jsme také vyhodnotili letošní pobyt. Děti si převzaly své odměny a nadšeně ještě běhaly po venkovních prostorech tábora. Po obědě jsme si dobalili věci do aut, rozloučili jsme se se smutkem v očích a vydali se na cestu k domovům.
Těšíme se na další shledání Cukříci s Vámi všemi.
Komentáře
Přidat komentář