Ve dnech 27.9. – 1.10.2023 jsme se již po 11. rozhodli vyrazit poznávat krásy naší republiky s diabetickými dětmi a jejich doprovodem. Vrátili jsme se opět poznávat podhůří Jizerských hor v okolí Jablonce nad Nisou, Liberce, Železného Brodu a okolí, přestože jsme v této lokalitě byli již v roce minulém, rádi jsme se sem vrátili a navštívili další místa, která zdejší příroda a místo nabízí.
Ve středu 27.9.2023 v odpoledních a podvečerních hodinách jsme se začali scházet na místě pobytu, tedy opět na námi známém místě v malebné vesničce Pěnčín – Krásná ve stejnojmenném penzionu Krásná u manželů Dusilových. K první večeři jsme měli domluvený „táborák“ a opékání buřtů, jak kdo přijel, odložil si věci do svého pokoje a přesunul se za námi k ohni. Když jsme se vrátili do prostor penzionu, vyhlásili jsme pro děti soutěž. V letošním roce sbíraly děti kostičky lega, ze kterého měly vždy vymyslet a postavit nějakou rozpoznatelnou věc a za tu byly opět odměněny. Děti soutěžily, hrály hry a jako odměnu dostávaly kostičky lega dle vlastního výběru. Diabetické děti zároveň dostávaly kostičky lega za glykémie v cílovém rozmezí. Nediabetické děti lego dostávaly formou losu. Na počátku si také každé ze zúčastněných dětí vylosovalo „svou“ postavičku z lega.
Hned ve čtvrtek ráno jsme si sbalili obědový balíček, který nám nachystala paní Dusilová a vydali se směrem do Liberce k lanovce Skalka. Odtud jsme se nechali vyvézt lanovkou na vrcholek kopce. Všichni jsme trasu lanovkou zvládli bez úhony, přestože někteří z nás tento dopravní prostředek úplně v lásce nemají. Od výstupu jsme se již po hřebeni vydali vstříc vrcholku Ještědu, který na nás z mnoha výhledů a dálky vykukoval. Zvládli jsme ho a zdolali jsme veškeré kopečky a kameny, které se nám stavěly do cesty. Na Ještědu jsme si snědli oběd od paní domácí, prohlédli si vysílač Ještědu včetně jeho okolí, porozhlédli jsme se do dálek a opět vyrazili na cestu. Tentokrát jsme opět po hřebeni měli namířeno k vlakovému nádraží v Křížanech, odkud jsme se přes známý kamenný viadukt – Novinský železniční viadukt měli dostat zpět do Liberce. Na nádraží v Křížanech jsme si prohlédli také jednu z posledních ručně ovládaných závor na kolejích, kdy pan výpravčí pomocí ruční kliky na nádraží stahoval a vytahoval závory. Po vystoupení z vlaku v Liberci – Růžodole jsme se auty opět přesunuli zpět do penzionu a vzhledem k letnímu počasí, které panovalo po celý den a vlastně i náš pobyt jsme využili místního bazénu. Bazén měl po celou dobu krásnou teplotu 25 °C, voda byla báječná ráno, v poledne i večer. Večer si děti opět zahrály oblíbený svíčkový fotbal, který se jim moc líbil v předešlých letech a i letos sklidil velký úspěch.
V pátek po snídani jsme si během dopoledne pustili jako edukační okénko kurz první pomoci # kryjeme vám záda. O filmu jsme potom živě debatovali a dozvěděli jsme se všichni mnoho nového a zajímavého. Někteří z nás opět využili báječného bazénu, hřiště i herních prvků u penzionu. Po výborném obědě jsme si opět sbalili batůžky na krátký výlet do okolí Malé Skály, kde jsme procházeli úžasnými skalními útvary a vylezli na zajímavé vyhlídky s dalekými a širokými výhledy. Vystoupali jsme mnoho schodů a zdolali nespočet skalních průsmyků a jeskyní a slují. Jednalo se cestu z Besedic po okruhu Dr. E. Beneše, přes vyhlídku Sokol, Kde domov můj apod. Opět úžasná příroda a spousta zážitků pro děti i ostatní účastníky. Naše početná skupinka budila po okolí obdiv, obzvláště v úzkých skalních chodbách nebo na malých vyhlídkách, které jsme úplně obsadili. Po návratu jsme se opět věnovali hrám, edukacím a povídání.
Na sobotní dopoledne jsme byli objednáni na návštěvu Kittelova muzea přímo v obci Krásná. Nejdříve jsme tedy na hřišti vypustili balonky s našimi vzkazy a opět budeme čekat, kam až se dostanou. Letos nám je tedy vítr odnesl strašně rychle. Ráno po deštíku foukal docela silně, balónky se po vzletu motaly a točily, dělaly salta a kotrmelce, ale nakonec vystoupaly a odletěly jihovýchodním směrem, třeba je najdeme někde u nás. Poté jsme se již přesunuli do muzea, kde pro nás byl připravený krátký výklad od pracovníka muzea převlečeného do Kittlova pláště a čepce, děti byly v černé kuchyni vyzvány, jestli by něco nezazpívaly při pověsti o tom, zda v místě probíhal souboj s peklem, nebo se skutečně jednalo jen o černou kuchyni. Zazpívaly „Pec nám spadla“ a znělo to opravu krásně. Prohlédli jsme si dobové exponáty, nasušené a sušené bylinky, které se používali a používají k vaření léčivých lektvarů, mastí, čajů a dalších přírodních léčiv. Děti si ve sklepení mohly nalézt poklady v písku nebo zkusit ulovit rybku. Nahoře v muzeu zase probíhala výstava lidových písní. V další místnosti byla připravena výstavka a předvedení výroby skleněných figurek. Troufám si říci, že v této místnosti jsme strávili možná nejvíce času. Paní sklářka byla moc šikovná a její výklad byl moc zajímavý. Odnesli jsme si všichni opět spoustu zážitků, nových vědomostí a možná i vzpomínkových předmětů a nějakých těch léčivých lektvarů. Odpoledne jsme opět strávili spoustou her v přírodě, v nedalekém lesíku, na nedaleké louce a hřišti. Všichni společně jsme si zahráli vybíjenou. Na závěrečný večer byla pro děti připravena noční hra – stezka odvahy. Všechny prokázaly hodně odvahy, ať už šly samotné lesem, nebo ty nejmladší, když šly s doprovodem po vyznačené stezce. Na konci stezky na děti čekal poklad.
V neděli po snídani jsme se se slzami v očích zabalili, rozloučili a vydali ke svým domovům. Opět jsme si pobyt moc užili, dodnes se nám doma všem stýská po Vaší skvělé společnosti a úžasných dětech, které se s cukrovkou sice perou každý den, ale i přes to všchno jsou báječné, stejně jako jejich rodiče a všichni, co jim věnují svůj čas a lásku.……Samozřejmě děkujeme všem sponzorům a podporovatelům, díky kterým jsme mohli tento pobyt uskutečnit a přinést úsměvy a radost do tváří dětí i jejich rodičů (Nadace ČEZ, Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí, Pardubický kraj, Letovické strojírny a.s., Hudeček s.r.o., DSA a.s., Město Ústí nad Orlicí, Konzum o.d. a další přispěvatelé).
