Ve dnech 25. – 29.9.2024 již po 12. jsme se v letošním roce rozhodli vyrazit poznávat krásy naší republiky s diabetickými dětmi a jejich doprovodem. Vrátili jsme se opět do Orlických hor, konkrétně do Deštného v Orlických horách.
Ve středu 25.9.2024 jsme se v odpoledních a podvečerních hodinách sešli v Chatě Radost. Někteří sem měli namířeno poprvé, někteří již jeli do známého prostředí. Vyrazili jsme na dřevo, abychom si k večeři mohli opéct vuřty. Byly výborné a postupně jsme se sjížděli a povečeřeli. Po večeři měla přijít na řadu první edukace. Zástupcem spol. Roche nám byla představena nová bezhadičková pumpa AccuChek Solo. Mohli jsme si pumpičku a její maketu osahat, vyzkoušet jak se spojuje s kanylou a celkově jsme se seznámili s jejím fungováním i novinkami, které mají přijít na náš trh do budoucna. Děti jsme seznámili s letošním programem a také se hrou, která je provázela celým pobytem. V letošním roce sbíraly děti „céčka“ a za získání určitého počtu si mohly vybrat pohádkovou postavičku (na výběr jich byla spousta, každý měl možnost získat nějakou jemu známou a blízkou). Děti soutěžily, hrály hry a jako odměnu dostávaly „céčka“. Diabetické děti zároveň dostávaly céčka za glykémie v cílovém rozmezí. Nediabetické děti céčka dostávaly formou tipu (pravá – levá). Nikdo nebyl znevýhodněn a letošní hra měla mezi soutěživými dětmi velký úspěch.
Ve čtvrtek ráno jsme společně posnídali, vyfasovali v kuchyni balíček na cestu a připravili se na cestu k lanovce. Lanovka byla spuštěna jen kvůli nám a vyvezla nás na kopec, odkud jsme se vydali směrem k Velké Deštné a nově postavené rozhledně na ni. Cestou jsme si užili spousty legrace, když jsme si opět zahráli všichni hru, že nesmíme vyslovovat písmeno „P“, byla to opět veliká legrace a děti byly velmi šikovné, když odhalovaly naše nedokonalosti v řeči. Navíc se k tomu přidalo ještě, že jsme nesměli vyslovovat slova „ano“ a „ne“. To už vypadalo, že nebudeme mluvit vůbec. Cestou děti posbíraly spousty céček, když jsme se vzájemně nachytávali. Zároveň děti dostaly za úkol hledat živá zvířátka a za každé spatřené zvířátko mohly také dostat céčko. Ale ona se před námi ta zvířátka asi schovávala. Když jsme zdolali vrchol Velké Deštné, byl již skoro čas oběda, někteří vylezli na rozhlednu před obědem, někteří až po obědě. Ale na vrchol odvážně vystoupali postupně všichni a mám pocit, že někdo i dvakrát. Poté jsme u rozhledny udělali ještě společnou fotku a jen jsme se vyfotili, byli jsme nuceni obléknout pláštěnky, protože se spustil déšť, nejdřív to byl deštík, ale postupně se měnil v pořádný liják. Byli jsme nuceni plánovanou trasu – okruh zkrátit, ale nakonec jsme usoudili, že mokří bychom byli opravdu hodně, zavolali jsme tedy panu „bytnému“, jestli by pro nás neposlal autobus, který má u chaty k dispozici a nechali se z rozcestí pod Šerlichem dovézt zpět k chatě. Zbytek dne propršel celý, museli jsme se prohřát teplým čajem a pohybem. S dětmi jsme si zahráli ještě spousty her a soutěží uvnitř chaty. Navíc jsme měli k dispozici pingpongový stůl, který byl téměř stále v obležení dětí i rodičů. Děti mezi sebou hrály různé hry o céčka, bavily se a soutěžily.
V pátek dopoledne jsme se již mohli věnovat nějakým hrám a soutěžím na hřišti u chaty. Zahráli jsme si například „živé člověče, nezlob se“. Poprvé se nám podařilo hrát se čtyřmi družstvy namíchanými z rodičů i dětí. Byla to veliká legrace. Hráli jsme celkově 3. a pokaždé vyhrálo jiné družstvo. Poslední hra se odehrávala ve ztížených podmínkách s brýlemi z ruliček toaletního papíru. Byla to opravdu veliká legrace. Pak jsme si zahráli ještě hru od jedné z našich „praktikantek“ tzv. laser. A i tato hra děti moc bavila, chtěly ji hrát stále dokola. Dopoledne uteklo jako voda, vydali jsme se na oběd a po obědě a chvilce „poledního klidu“ jsme se vydali na procházku k nedalekému kostelu na Šedivinách. Cestou 4 tatínkové skrývali podél cesty barevné lístečky, které si děti měly jakž takž zapamatovat a po cestě zpět měly lístečky sbírat. Nesměly při tom předbíhat určenou linii tvořenou třemi dospělými. I tato hra měla mezi dětmi velký úspěch. Kostel na Šedivinách jsme si nechali od místního kastelána otevřít a mohli jsme se podívat i dovnitř a projít si jej. Jen děti už byly nedočkavé, aby našly co nejvíce lístečků. Vydali jsme se tedy na cestu zpět. Odskočili jsme si cestou ještě na nedalekou louku, kde jsme objevili obrovské, ale opravdu obrovské bedly, se kterými jsmese vyfotili. Po návratu do chaty jsme spolu s dětmi spočítali lístečky a děti byly odměněny céčky. Následovala další edukační přednáška, tentokrát se jednalo o cestování s cukrovkou od naší praktikantky Káti Chaloupkové. Katka si připravila povídání o svém letošním cestování po severní Indii, kterou poznávala skoro měsíc o letošních prázdninách. Přednáška byla moc zajímavá, včetně úžasných fotografií a zážitků.
Sobotní den jsme během dopoledne opět využili dobrého počasí (bez deště) a vyrazili jsme na hřiště, kde si děti opět zahrály oblíbenou hru laser a mnoho dalších. Hráli jsme s dětmi i novou hru, ve které jednu z hlavních rolí měla „obsluha veřejných WC“. I tato hra měla u dětí velký úspěch. Po výborném obědě a poledním klidu se rodiče se účastnili valné hromady spolku. Venku okolní přírodu opět skrápěl déšť. Po valné hromadě byli všichni přivolání k fandění při úkolu, který dostalo vedení spolku, každý si měl během 10 minut obléknout co nejvíce vrstev oblečení a oblečení celkem. Byla to veliká legrace pro všechny zúčastněné. Vítěz vyhrál o 1 ks oblečení…. Děti si poté uvnitř chaty zahrály turnaj v „člověče, nezlob se“. Opravdu hrál každý s každým, od nejmenších po nejstarší. Po večeři – výborné kačeně s bramborovým knedlíkem a dvěma druhy zelí. Byla pro děti připravena noční stezka odvahy s úkoly. Děti šly podle svých možností jednotlivě nebo ve skupinkách vyznačenou trasou a měly si zapamatovat co nejvíce pohádek podle jednotlivých pohádkových postaviček. Byla to pro mnohé nová zkušenost a projevily všechny velkou odvahu. Opět byly odměněny porcí céček. Poslední večer jsme se věnovali deskovým hrám, kdy se zapojili do různých víceméně všichni účastníci.
Poslední den – neděle. Po snídani jsme vyhodnotili soutěže dětí, předali dárky a odměny a pomalu se začínali balit k odjezdu. Celý pobyt, i přes nepřízeň počasí, musíme opět zhodnotit jako vydařený. Těšíme se na Vás všechny při další příležitosti …..
