Rok se s rokem sešel a my se ve dnech 26.9.2018 – 30.9.2018 opět společně sešli na sportovně edukačním pobytu s ostatními rodiči a jejich diabetickými dětmi. Moc jsme se na sebe navzájem těšili. Vyměnili jsme lokalitu a vydali se do Orlických hor do Deštného v Orlických horách. Pro všechny byl opět připravený zajímavý program.
Ve středu po příjezdu jsme se rozdělili do chatek, obhlédli jsme si okolí a začali jsme se seznamovat s programem letošního pobytu. V horské chatě RADOST nám uvařili výbornou uvítací večeři. Letošní rok se nesl v duchu „Casina Las Vegas“, děti budou sbírat za splněné úkoly a naměřené glykémie žetony. Každý obdržel sáček se „startovací sadou“ žetonů.
Na další den byl připravený program her a část dospělých šla připravit stopovací výlet do nedalekého Deštného. Děti si také poprvé zatočily ruletou, při níž mohly získat další žetony do svých sáčků. Po vyhodnocení prvních soutěží a po rozdělení prvních vyhraných žetonů jsme se naobědvali a připravili se na start stopovací hry, při níž se opět plnilo spousta úkolů. Ještě jednou touto cestou děkujeme hlavnímu organizátorovi – Milanovi za velice vydařenou a nápaditou cestu. V cíli našeho čtvrtečního putování nás čekal Adventure minigolf, při němž jsme se opět moc a moc nasmáli na čerstvém vzduchu a někdo i s rukama ve vodě, když jsme lovili utopené golfové míčky. Děti si také vyzkoušely jízdu na zapůjčených kolech na pumpdráze. Autobusem jsme se vydali zpět k chatkám, kde už na nás čekala večeře a hlavně velice zajímavé povídání. Přijel za námi pan Petr Mlejnek, dospělý diabetik, který plnohodnotně využívá nové technologie při měření glykémií pomocí nového typu senzoru, který se na český trh dostane v průběhu měsíce října. Bylo to opět velmi zajímavé povídání, kdy obě strany, jak děti s rodiči, tak náš „nový kamarád“ Petr se dozvěděli spousty nových informací. Pro všechny z nás bylo zajímavé slyšet, jaké to je sžít se s cukrovkou jako dospělý, který je zodpovědný sám za sebe. Ne jak jsme zvyklí u dětí, kdy péči o cukrovku a vše kolem automaticky přebírají rodiče a své znalosti postupně dětem předáváme. I tady bych chtěla opět Petrovi moc poděkovat, že si našel čas a přijel za námi.
Páteční ráno nás přivítalo sice mrazivě, ale sluníčkem. Hned po snídani a dalším točení ruletou jsme si nachystali svačinky a batohy na výlet. Vyrazili jsme auty na druhý konec Deštného a odsud jsme se vydali na pěší výlet směrem k Šerlišskému Mlýnu. Tady nás čekal oběd, který nám pan vedoucí chaty dovezl až na parkoviště a vydával nám jej jako z polní kuchyně. Bylo to super. Po vydatném obědě nás čekal další výstup k vrcholu Šerlichu – k Masarykově chatě. Tady jsme si dopřáli zasloužený odpočinek na sluníčku a po chvílích oddechu nás čekal ještě jen vrchol a to Deštná. Tady nás na vrcholu překvapilo pár mráčků na nebi a blížící se přeháňka. Nakonec nás osvěžilo jen pár dešťových kapiček. Po vrcholu deštné už nás čekal jen sestup na parkoviště k autům. Výlet se opět moc podařil a příjemně nás všechny unavil. Po večeři jsme si zahráli ještě opět nějakou tu hru a odebrali se k zaslouženému spánku.
Na sobotní dopoledne jsme měli tradičně připraveno vypouštění balónků se vzkazy a poté jsme se vydali do nedalekého bazénu, kde jsme se vyřádili ve vodě a namasírovali si unavené svaly ve vířivce. Po příchodu zpět nás opět čekal výborný oběd a po zaslouženém poledním klidu jsme se vydali na přilehlé hřiště, kde jsme si zahráli společně opět několik her a soutěží. Zahráli jsme si líný tenis, kluci se vyřádili na přilehlé trampolíně. Postavili jsme si dráhu na kroket a někteří poprvé a jiní zkušeně jsme si zahráli. Při společných chvílích jsme si opět vyměnili spoustu nových poznatků a zkušeností s diabetem našich dětí a soužití nás všech s ním. Při odpolední kávě jsme se všichni dozvěděli, jak přesně užívat osušku při utírání svého těla, aby byl využit každý kousek osušky a hlavně systematicky. Kdo nezažil – neuvěří. Nápovědou by mohl být třeba filmy o básnících, kde pan Svěrák náruživě vysvětluje systémy rozdělení stolu na sektory. …. Večer děti čekala také již tradiční noční výprava - hra. Vydali jsme se na lesní cestu, kterou šli někteří odvážlivci samotní a někteří po dvojicích. Jejich úkolem bylo najít čtyři stanoviště, z nichž si děti mohly odnést opět žetony. Cestu měly lemovánu svítícími tyčkami a les vypadal naprosto kouzelně osvětlený jen těmito zdroji světla. Všechny děti byly velice odvážné a noční výprava se jim a nám všem moc líbila. Příjemně unaveni jsme uléhali k poslední noci letošního pobytu.
Poslední den se nesl v duchu balení, uklízení, vyhodnocování celopobytové soutěže a glykémií. Děti si odnesly odměny a mnoho báječných zážitků a vzpomínek. Očekáváme opět také zprávy o našich balóncích, kampak se asi letos dostanou? Odlétaly za velmi větrného počasí. Vystoupaly vysoko a pak nám zmizely v mracích.
Komentáře
Přidat komentář