Ve dnech 24. – 28.9.2025 jsme se již po 13. Sešli, abychom poznávali krásy naší republiky s diabetickými dětmi a jejich doprovodem. Opět jsme se vrátili do Orlických hor, konkrétně do Deštného v Orlických horách a naší oblíbené Chaty Radost v Plasnici.
Ve středu 24.9.2025 jsme se v odpoledních a podvečerních hodinách sešli v Chatě Radost. Většina z nás již jela do známého prostředí. Děti i jejich rodiče jsme seznámili s letošním programem a také se hrou, která je provázela celým pobytem. V letošním roce sbíraly děti „kostičky“ a jednalo se o magnetické kostičky známé počítačové hry Minecraft nebo lego kostičky, vždy si mohly vybrat dle svých preferencí. Zároveň si každý dětský účastník pobytu vybral svou figurku z této hry. Děti soutěžily, hrály hry a jako odměnu dostávaly „kostičky“. Diabetické děti zároveň dostávaly kostičky za glykémie v cílovém rozmezí. Nediabetické děti kostičky jako obvykle dostávaly formou tipu (pravá – levá). Nikdo nebyl znevýhodněn a letošní hra měla mezi soutěživými dětmi opět velký úspěch. Měli jsme opět připraveno spousty her pod střechu i ven. Hned první večer, protože již celý den a obzvlášť večer foukal vítr o 106, padaly větve i stromy a vypadl proud. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je bez elektřiny, rozsvítili jsme si čelovky a baterky, pan domácí zapálil svíčky a kahánky.
Proud nám bohužel nešel celou noc a ve čtvrtek po ránu jsme se edukovali v tom, jak zprovoznit inzulínové pumpičky bez dobitých telefonů, jak si aplikovat inzulín, půjčovali jsme si navzájem powerbanky a hledali další řešení k úspěšné kontrole glykémií a dávkování inzulínu. Bylo to opět velmi přínosné pro všechny. Snídani nám v kuchyni připravili na plynovém sporáku, měli jsme i teplý čaj, párek, vajíčka :-D. Každopádně po větru přišel i déšť, celé dopoledne jsme věnovali hrám uvnitř chaty, děti opět získaly pár kostiček do svých sbírek. Po desáté hodině se celá chata rozsvítila. Radost v očích dětí i rodičů byla nepopsatelná, hned jsme obsadili všechny zásuvky k dobití telefonů i dalších potřebných zařízení. Po obědě a poledním klidu jsme se opět věnovali hrám uvnitř chaty, protože počasí se ještě nechtělo moc umoudřit. Až později odpoledne ustal déšť a šli jsme si s dětmi zahrát hru „Sněhurka a sedm trpaslíků“… děti se proběhly a plnily na jednotlivých stanovištích úkoly. Měly časový limit pro sbírání kartiček od jednotlivých pohádkových postav, cílem bylo posbírat co nejvíc kartiček od čarodějnice. Opět byly odměněny kostičkami. Děti si hru chtěly zahrát i večer, ale to by bylo na kluzkém venkovním povrchu po dešti nebezpečné. Zůstali jsme proto do večera u deskových her a her v chatě.
V pátek dopoledne jsme se již mohli věnovat nějakým hrám a soutěžím na hřišti u chaty. Zahráli jsme si například „živé člověče, nezlob se“. Opět se nám podařilo hrát se čtyřmi družstvy namíchanými z rodičů i dětí. Byla to veliká legrace. Hráli jsme opakovaně a pokaždé vyhrálo jiné družstvo. Poslední hra se odehrávala ve ztížených podmínkách s brýlemi – zobáky (kornouty z papíru), kdy je omezeno periferní vidění, o to je hra složitější. Byla to opět veliká legrace. Pak jsme si zahráli ještě opět opakovaně hru „laser“. A i tato hra děti moc bavila, chtěly ji hrát stále dokola. Her bylo opět plné dopoledne a s radostí jsme poté spěchali do chaty k obědu. Po obědě jsme měli naplánovánu návštěvu lanovky v Deštném spojenou s hrou Discgolf (golf pomocí košů a létacích talířů). Opět to pro mnohé z nás byla první zkušenost s touto hrou a myslím, že většině dětí i dospělých se to velice líbilo, užili jsme si spousty úsměvných situací a pohybu po celé sjezdovce v Deštném. Někteří odvážní poté vyjeli lanovkou nahoru ještě jednou, nahoře nafasovali tříkolky a sjížděli sjezdovku na tomto dopravním prostředku. Většina zúčastněných dětí si to velice užila. Skupina několika odvážlivců se od chaty ke sjezdovce vydala pěšky, ostatní jeli auty. Další odvážlivci se vydali i na cestu zpět pěšky. Po návratu do chaty už na nás čekala večeře a opět jsme se věnovali deskovým a dalším hrám. Děti si opět mohly vybrat kostičky za glykémie a ostatní „losem“. Po setmění jsme se vydali s dětmi na louku, zahrát si oblíbenou „svíčkovanou“. Opět byla velká legrace i když někteří, kteří hráli poprvé těžce nesli neúspěch a nějaká ta slzička ukápla. Každopádně tým doplnila obětavá maminka a hra skončila remízou týmů. Děti i rodiče si to opět užili.
Sobotní den jsme opět zahájili bohatou snídaní, nafasovali jsme obědové balíčky, nachystali si svačinky, sbalili si batůžky a vyrazili před chatu, kde nás po spočítání naložil místní autobus, aby nás odvezl do Říček ke sjezdovce, kde měl započít náš výlet. Vyrazili jsme do Neratova, prohlédnout si kostel a místní obec. Cesta lanovkou se nesla ve veselém duchu, nahoře na horní stanici lanovky nás čekalo překvapení, měli jsme možnost vyfotit se s princeznou, která provázela ostatní výpravy pohádkové cesty. My okruh nešli, ale s princeznou jsme pár vět prohodili, nakreslili jí obrázek do pohádkové knížky a vydali se na cestu. Na prvním rozcestí naše praktikantky vysvětlily dětem a odstartovaly hru „Bomba, tornádo a láva“. Při každém z těchto slov měly děti splnit nějaký úkol, opět se jednalo o spoustu legrace a cesta nám příjemně ubíhala. Sluníčko nám svítilo celý den. V Neratově jsme se rozprchli část šla směrem k úžasnému kostelu s částečně prosklenou střechou, kde tedy právě probíhala svatba, ale svatebčanům jsme zatleskali a popřáli jim mnoho štěstí. Část si šla prohlédnout zvěřinec v sadu po kostelem, část navštívila přilehlé hřiště a část se občerstvila v restauraci. V 16 hodin jsme měli mít přistavený autobus, abychom se vrátili zpět do Plasnice. Úspěšně jsme se nalodili, přepočítali, byla při tom i legrace, když jsme použili špatný seznam k přepočítávání a málem naložili i cizí výletníky, abychom dodrželi počet účastníků. No legrace. Po návratu do chaty jsme si opekli k večeři buřty. Po návratu do chaty došlo k vyhodnocení celého pobytu a děti byly odměněny. Opět jsme se věnovali deskovým a dalším hrám.
Poslední den – neděle. Po snídani jsme se ještě rychle vydali vypustit balónky s letošními vzkazy, zamávali jsme jim, popřáli jim šťastný let a vydali se balit svá zavazadla. Smutně se loučili a rozjížděli vstříc svým domovům. Ještě odpoledne jsme obdrželi zprávu, že se nalezl první balónek, uletěl cca 35 km do Poběžovic u Holic. Paní volala nadšená, že jej našla a nám udělala velikou radost.
Děkujeme opět také všem našim sponzorům a podporovatelům, bez kterých by se tato akce nemohla uskutečnit. V letošním roce byla tato akce podpořena a uskutečněna pod osobní záštitou hejtmana Pardubického kraje pana Martina Netolického.
