Již v lednu letošního roku jsme naplánovali, po loňské báječné zkušenosti s naším spřáteleným spolkem DiaKamínek z Hradce Králové, výlet na vodu – sjetí Jizery na raftech. Vybrali jsme datum v půli měsíce června, kdy už bývá báječné počasí. Pravda je, že letní dny se v průběhu června střídaly jeden za druhým, ale sluníčko se rozhodlo odpočívat zrovna v sobotu 17.6., kdy jsme měli vyrazit. Neodradilo nás to a myslím, že nikdo nelitoval….
V našich bydlištích propršel celý den, na nás po vystoupení z vlaku a přechodu k místu nalodění – na Žlutou plovárnu, pár kapek vody také zkropilo, ale to bylo vše. Obsadili jsme společně 4 rafty, starší děti chtěly jet „samotné“, přidali jsme jim tam jednoho dospělého lodivoda a hurá na vodu. Hned na začátku nás čekal vodácký křest - sjetí malého jezu, ale všichni jsme to zvládli a začali si užívat vodáckých dobrodružství. Děti i jejich doprovod zabírali svými pádly o sto šest. Vzhledem k nedostatku vody jsme párkrát museli z lodi do vody a své rafty trošku popostrčit, ale voda svou teplotou byla příjemná – extra nestudila.
Absolvovali jsme celkem cca 10 km po vodě, sledovali a počítali jsme kačenky s káčátky, hledali pod hladinou ryby, obdivovali jsme „kvetoucí řasy“ ve vodě. Sluníčko na nás také párkrát z mraků vykouklo.
Po vylodění, převlečení do suchého, vrácení vest, pádel a raftů jsme se vydali na krátkou pěší procházku k místu, kde jsme měli objednaný oběd – čekal na nás v Zrcadlové Koze. Dostali jsme báječný oběd, děti se mohly vyřádit na místní trampolíně, hřišti nebo v místní minizoo. Ani se nám odsud nechtělo …
Cestou zpět jsme se rozhodli pro nástup na vlak v Turnově. Vydali jsme se na další kratší pěší přechod k tomuto městu. Cestu jsme si zpestřili dobrým skutkem. Sebrali jsme tašku, která spadla ze střechy jednoho auta. V tašce byla peněženka, potřeby pro miminko i jeho maminky, mobil jsme najít nemohli. Nakonec jsme volali městskou policii, kde jsme nález nahlásili a požádali jsme, aby si jej u nás vyzvedli. Mezitím nám to nedalo, tak jsme znovu tašku prohlédli a nalezli mobil. Spojili jsme se s rodiči majitelky tašky a po chvilce chůze směrem k nádraží jsme tašku za přítomnosti městské policie předali šťastným majitelům.
Cestu domů někteří prospali, odpočívali, nebo si jen tak povídali a hráli. Děkujeme také za báječnou večeři, kterou jsme dostali ve formě čerstvě namazaného krajíčku chleba od jednoho člena naší báječné „dia rodiny“.
Komentáře
Přidat komentář